Mezinárodní varhanní festival FREE ORGAN WORLD - PRAŽSKÉ VARHANY

Nové varhany v bazilice sv.Markéty v Praze-Břevnově

První zpráva o varhanách pochází z roku 1713, kdy se platilo varhanáři Tobiasovi Meissnerovi, patrně za úpravu starších varhan přenesených z předchozího kostela. V roce 1725 byl již pověřen stavbou varhan nových. Architektura varhanní skříně je velmi impozantní a pro naše země značně netypická. Na základě podrobných zkoumání lze směle tvrdit, že jejím tvůrcem byl s největší pravděpodobností K.I.Dientzenhofer, podobně jako u dalšího mobiliáře v interiéru baziliky. Tím jsou zdejší varhany naprosto unikátní, protože jde vůbec o první pokus tohoto skvělého architekta v oblasti varhanní stavby.

Ve 2.polovině 18.století došlo k přidání horní části rokokové skříně z nějakých zrušených varhan mezi obě velké píšťalové věže a k osazení pozitivu do zábradlí kruchty. Zatím co horní část měla zakrývat nevábný průhled na později zazděné západní okno, dolní pozitiv již přispíval ke zvukovému rozšíření varhan.

Ve varhanách se nachází několik zápisů o opravách. Jeden německy psaný z r.1877 je naprosto ojedinělý. Tovaryš si v něm vylévá své srdce dívce jménem Anna slovy: „27.září … ráno odjíždím … našel jsem právě nový začátek štěstí… nikdy jsem nebyl tak šťastný.“

Velmi zajímavá je i figurální výzdoba varhanní skříně hrajícím andělským chórem. Nad nikou pro varhaníka je umístěn anděl-tympanista od M.W.Jäckla. Úsměvným oživením je malý andílek, který si při letu rozpustile prstem ťukne do napjaté blány tympánu.

Domníváme se, že ve varhanách byla i zvuková hříčka zvaná Slavík, která se v našich zemích skoro vůbec nepoužívala. Jednalo se o píšťaly ponořené do nádoby s vodou, které při vpuštění vzduchu hrály a bublající voda měla znázorňovat slavičí zpěv. Jelikož se voda neustále odpařovala, musel varhaník do nádobky stále vodu doplňovat, aby udržel zařízení v chodu. Na varhanní skříni tuto hříčku dodnes připomíná drobný artefakt.

Ve druhé polovině 19.století se hudební vkus zásadně změnil a současně s tím i nároky na zvuk varhan. Jejich novým úkolem bylo nahradit orchestr, a proto i v břevnovské bazilice byly původní barokní varhany v r.1896 odstraněny a do stávající varhanní skříně pořízen nový nástroj. Ze starých varhan bylo kvůli úspoře použito několik píšťal. Jelikož nová konstrukce byla rozměrnější, musela být celá zadní část varhanní skříně odříznuta a podepřena hrubě tesanými kůly, které tam vydržely až do minulého roku. Varhany však nebyly příliš spolehlivé. Největší ranou pro ně byl několikaletý archeologický průzkum při odkrývání románské krypty v 60.tých letech minulého století a následná oprava jedním soukromým varhanářem. Sázka na nižší cenu opravy se však nevyplatila, práce nebyla nikdy dokončena a díly ze stávajících varhan, s nimiž se v novém nástroji dále nepočítalo, varhanář rozřezal. Jelikož ani za deset let nevykazovala oprava výraznější pokrok byla s tímto člověkem spolupráce ukončena a dalším jednáním zabránilo jeho úmrtí.

Po roce 1989 opět vyvstaly snahy o obnovu varhan v bazilice, ale až v letošním roce se je podařilo realizovat. Projekt nových varhan ctí původní dientzenhoferovu koncepci včetně obnoveného západního okna. Rejstříková dispozice i zvuk je inspirován barokními vzory varhan v oblasti Slezska, odkud varhanář T.Meissner pocházel. Spojení kláves s píšťalami zajišťuje soustava mechanických táhel, která se ukázala jako nejspolehlivější. Několik starých barokních píšťal, které se zachovaly, bylo znovu zapojeno do zvukové koncepce varhan. Největší píšťala ve varhanách měří 478 cm a nejmenší má délku 17 mm. Varhany mají 3 manuály, 34 rejstříků a na vzdušnicích stojí celkem 2 196 píšťal. Zvláštností břevnovských varhan je zvonkohra se 27 bronzovými zvonky. Vzduch do varhan dodává soustava tří velkých klínových měchů, které je možno obsluhovat také ručně pomocí silných řemenů, jako za starých časů.

Zpracoval: Marek Čihař